Často se na mě obracíte, abych Vás naučila Hormonální jogu. Proto vnímám, že je správný čas pro tento "coming out" :-) a vysvětlení proč neučím Hormonální jogovou terapii
Dlouhou dobu jsem si chodila " k Józe" (včetně Meditací) pro pomoc, pro lék. Ulevit si od bolesti ve fyzickém těle, zapomenout, odpočinout, "přijít na jiné myšlenky". Chodila jsem si "brát", abych žila a dávala. Do tohoto přibližně patnáctiletého období patřila i praxe a výuka hormonálky. Pak v mém životě nastalo období, kdy mě "řízený konaný dech" začal dusit a fyzické konané asany nefyzicky bolet. Nebylo možné rozumem vést TO, co nás všechny přesahuje. Zároveň jsem se motala ve víru rozmotávání vnitřního smutku, hodnocení, neschopnosti zhubnout/odporu k tělu, přehnaného pití alkoholu, kterému předcházely dlouhé roky kouření marihuany a užívání antidepresiv. Poté nějakou dobu trvalo, než vzniklo nerozumové přijetí a s tím brzy vzniklo "nekonání" dechu, a aniž bych je hledala, vznikly očistné procesy, které vedly ke zbavování. Každá z těchto vět by vydala na knihu.
Přestala jsem učit, jak dýchat, jak správně "dělat" jogové pozice, jak relaxovat, jak "vést světlo". Proč? Vznikla jasná Poznání, že to nejsem já, kdo dělá dýchání, vznikla svědectví probíhajícího dýchání a jasné zkušenosti, co to přináší ve fyzické rovině. Není možné rozumem "vést" (dech, pránu, Světlo...), není to dobré, není to správné, není to vhodné. Začala jsem učit vnímání fyzického těla (bez představ, v jasnosti), vnímání dechového pohybu a vnímání obsahu mysli. Vedu k všímání si a rozlišování, pak vzniká prostor pro Poznání Klidu a Stálosti, Stav "bez pohybu mysli" (nečinnost v činnosti), který je umožněn všem vědomým bytostem. Nejen na "jogové podložce", ale celý den od okamžiku probuzení, až po usnutí. Vnitřní jogové praxi se věnuji každodenně, rok od roku je jemnější a zatím nevznikl moment, kdy by mi nedávala smysl. Není už okamžik v životě, který by nebyl Jogou.
